Kvantová realita

V souvislosti s důvěrou ve vytváření peněz z ničeho (tzv. frakční rezervy bank) se docela divím, že různé údajné zdroje volné energie se netěší také větší důvěry lidí. Přece není možné vyrábět energii z ničeho, a přesto to ale banky dělají s pěnězmi. Dokonce koncept těchto zdrojů energie dává větší smysl než systém frakčních rezerv bank. Protože tam nejde o energii z ničeho, ale o využití kvantových fluktuací, které změřeny byly. Učili jsme se ve škole, že pohyb subatomárních částic znamená teplo. Nicméně i při teplotě absolutní nuly se některé částice pohybují (teoreticky - laboratorně se této nulové teplotě nepodařilo dosáhnout a zřejmě ani nepodaří).

Tedy tyto kouzelné alternativy k užívání fosilní paliv mají svá vědecká vysvětlení. Vědci se pouze rozchází v představě, zda je možné se s našimi prostředky na tuto kvantovou energii napojit. Nejde tedy o energii z ničeho, ikdyž přecejen velmi zvláštní oblast vědy. Albert Einstein původně vůbec nechtěl uznat obor kvantové mechaniky. Nevěřil tomu. Bůh prý nehází kostkami, což je stěžejní téma kvantové mechaniky v principu náhody (v oboru se tomu říká princip neurčitosti resp. kolaps vlnové funkce). Nicméně kvantová mechanika byla potvrzena i měřením, čili se nejedná o hypotetický vědecký konstrukt, ale o něco potvrzeno jako funkční. Ostatně existují již (zatím drahé) kvantové počítače.

Běžné počítače umožňují uložit do paměťové buňky tolik dat, kolik má buňka tzv. bitů. Jeden bit může nabývat hodnoty 0 nebo 1, tedy jde o binární (dvojkovou) soustavu. Ale kvantové počítače umožňují do jednoho takového bitu uložit více než jednu jedničku nebo nulu. Nevím přesně jak, ale nějak to lidé vykoumali, jak využít kvantovou fyziku v oblasti výpočetní techniky. Tedy například 1 GB paměti v počítači vlastně může uložit více než 1 GB.

Hluboké pravdy mohou být snadno pochopitelné

Kvantová fyzika by se mohla zdát být vyhrazena pouze pokročilým vědcům, ale ve skutečnosti je ve svých základních tezích pochopitelná každým laikem (podobně jako elektřina v zásuvce). Potud i mé znalosti. Pro její popularizaci bylo natočeno mnoho filmů i napsáno mnoho knih pro veřejnost. Ostatně vědci potřebují granty a důvody a způsob, jak laikům vysvětlit, že to opravdu dává smysl (je financovat).

Stěžejní roli v kvantové fyzice hraje role tzv. pozorovatele. Ten způsobuje kolaps vlnové funkce. Na toto téma jsme se dočkali od Hollywoodu i několika filmů snažící se tento princip přiblížit veřejnosti v duchu osobního rozvoje ("Co my jen víme?", "Tajemství"). Tyto filmy si našly své odpůrce, kterým přijdou sektářské, satanistické nebo od skeptičtějších vědců jako dezinterpretace kvantové mechaniky. I mně byly trochu proti srsti. Tato interpretace kvantové mechaniky nicméně tvrdí, že role pozorovatele (podmínky vědeckého měření) se týká i lidského vědomí a skutečného vlivu vědomí na subatomární částice.

Obzvláště film Tajemství (The Secret) na mně sice působil příliš nabubřelý - opomínající pokoru. Máte si své zážitky prý vybírat jako "z katalogu". Ale myšlenka o roli pozorovatele není žádnou novinkou.

Asi proto není divu, že například fyzik David Bohm z Niels Bohr institutu (nejde o blázinec) měl rozhovor s Krishnamurtim, což je indický duchovní mystik. Oba se zabývají rolí pozorovatele. V jeho vlivu na vnější realitu. Jeden jako fyzik, druhý jako duchovní churu.

Zde na youtube (v angličtině) je záznam zajímavé reakce satsangu člověka říkající si Adyashanti, který byl dotázán na názor na film Tajemství. Řekl, že snaha zhmotňovat své touhy může dále udržovat člověka v iluzi (připoutanosti na touhy, ego) namísto klasického odpoutání a akceptace toho, co je - přítomnosti. Ale spíše se zdráhal vyjadřovat, protože je přece prý jedno, co si o tom filmu myslí on nebo jiný guru. Žertovně dodal, že je film užitečný při hledání místa k parkování.

Přitom tento řekněme "new age" princip je rovněž prakticky využíván, a to v kvantové kryptografii.

Slavný fyzik Max Planck, který se jako první zabýval studiem subatomárních částic pronesl v roce 1944 památnou větu:

"Neexistuje hmota jako taková. Veškerá hmota pochází a existuje pouze díky síle, která rozkmitává částice atomu, a udržuje tento drobný hvězdný systém pohromadě. Musíme předpokládat, že za touto silou je existence vědomé a inteligentní mysli. Tato mysl je maticí (matrix) veškeré hmoty."

Takové vyjádření fyzika naznačuje existenci jakési božské bytosti či inteligence. Což je úžasné, protože zde hovoříme o seriozní vědě. Vědecká metoda je velice striktní a má své principy. Přitom Max Planck není jediný vědec, který se ve svých vyjádřeních vztahuje k mystice o povaze reality. Při zkoumání atomu.

Kvantová mechanika je ve svých důsledcích natolik pochopitelná laikem, že je i předmětem scénaře sitkomu Big Bang Theory, kde postgraduální Sheldon nakonec své nevědecké sousedce úspěšně vysvětlí, že se o výsledku případného rande dozví teprve, pokud se rozhodne na něj jít. Ve snaze jí, jako vědecký geek, vysvětlit princip tzv. Schroedingerovy kočky.

Teorie všeho

Kvantová mechanika v průběhu let přerostla v nové fyzikální teorie snažící se sjednotit řekněme kauzální fyziku (Einstein, Newton) s touto podivnou subatomární (Heisenberg). Jedna se zabývá světem velkého (nám očima viditelný svět, kde se pohybujeme) a druhá světem subatomárních částic atomu. Jeví se jako nekompatibilní (svět galaxií a sluncí se nejeví mít moc podobnost s tím subatomárním světem kvantových fluktuací). Kvantový svět je jakoby Svět za zrcadlem Alenky v Říši divů. Je hledána tzv. teorie všeho. Existuje v podobách teorie strun (že je vesmír složen z jakýchsi kmitajících strunek podobně jako ve strunném hudebním nástroji), M teorie a teorie bránových světů. Je také důvodem stavby různých ohromných urychlovačů částic (LHC), které hledají potřebné vědecké důkazy potvrzující některé z těchto teorií (Higgsův boson, graviton, supersymetrie).

Velkou záhadou je nyní pro vědce hlavně gravitace, kterou se zabýval již Issac Newton s jablkem, co mu údajně spadlo na hlavu. Gravitace totiž nebyla dosud vědecky uspokojivě vysvětlena. Vědci hledají vysvětlení, proč je maličkatý člověk či beruška schopen gravitaci překonat a zvedat předměty. Gravitace přitahující celé planety je náhle velice slabá. Jedním z vysvětlení je teorie hypotetické částice gravitonu. Ten by údajně měl neustále přecházet mezi dimenzemi (a proto je údajně gravitace tak slabá). Tedy existují i úvahy, že by gravitonu bylo tedy možné využít ke komunici s jinými dimenzemi (hypotetickým gravitofonem).

Vědci jistě mohou být rádi, že žijeme v době rozumu, a že své teorie nevaří z ničeho (vše stále v souladu s vědeckou metodou). Jinak by byli buď upáleni nebo se o jejich teorie zajímal leda blázinec. Nicméně seriozní školy nám laikům vtloukají do hlav teorii atomu (údajně kolem jádra létají v kruhu elektrony), což ale není (úplně) pravda. Přesto se to tak učí. Dává to smysl asi jako ekonomika tohoto světa, o které si tu něco povíme. Důvodem v obou případech je zřejmě pragmatismus. Elektrony neobíhají v kruhu kolem atomu, ani atom (nebo elektron, proton) není žádná základní stavební částice, jak se stále mylně učí ve fyzice již na základní školách, přesto lze lidi v této představě ponechat poměrně dlouho.... než celá věc praskne.

Kvantová fyzika totiž ukázala, že koncept základních (elementárních) částic je dost nejistý, protože jsou objevovány stále nové a nové elementární částice, a je obtížné řici, co je vlastně základním stavebním kamenem (dřív se myslelo, že to je proton, elektron a neutron, ještě dříve byl nedělitelnou částicí atom). Všechny subatomární částice podléhají neustálým přeměnám a i elektron neustále kamsi mizí a pak se objevuje na jiném ("náhodném") místě.

Kolektivní halucinace - vše je možné

O tom více v příštím článku o bankovním systému na této planetě. Ten je možná názornou ukázkou možností kvantové fyziky, kde pravděpodobnost je vždy relativní k pozorovateli. Pravděpodobnost jakékoliv šílenosti je vždy otevřena všem možnostem. Je tak možné jako jedinec upadnout do seriozního schizofrenního světa plného halucinací, který je pak léčen farmakologicky antipsychotiky. Ale zjevně je to problém jen z toho důvodu, že my všichni máme jednu společnou kulturně smluvenou halucinaci. Z mnoha jiných možných. Kdo se vymyká, nás mate.

Kdosi řekl, že není možné být zdravý v nemocné společnosti, čehož schizofrenie může být projevem. (Z pohledu šamanismu je schizofrenie temnou nocí duše.)

Protože při pohledu třeba na daňové přiznání zůstává rozum stát i otrlým seriozním skeptikům k vědátorům či potrhlým hipízákům blábolících o kvantové lásce. Ostatně na hlavu je existence samotného takového doznávání, jakoby šlo o přiznání k nějakému zločinu. Občan je tak tlačen do neuvěřitelně submisivní role.

Takový byrokratický babylon mi zapadá do kvantového divadla existence. Lidé mají často pochyby, že existuje nějaký lepší spravedlivější státní systém. Přitom to, co nám připadá tak strašně normální a obyčejné (např. deštníky, semafory, dopravní značky, reklamy,...) je normální jen relativně. Případný mimozemšťan se třeba může potrhat smíchy při pohledu na naše normální rituály. Nad bláznivostí naší normality. I nad naším samotným postojem k normalitě.

Však kdyby se zjistilo, že je život jen kvantové divadlo existence (zhuštěné energie do pevně se tvářící hmoty), k čemu všechny ty ohromné rozpočty na obranu a války? Realita je jen iluze, ačkoliv velmi vytrvalá, řekl Einstein.

Kvantová reforma?

Pokud je tomu tak, pak takový pohled může být návodem nebo inspirací, jak řešit i perspektivu útlaku ze strany politiků a korupce. V tom jak vládci hrají také jen hru a nemá cenu jim vyčítat, že hrají zločince velice dobře. Ostatně lidé je dobrovolně volí každé čtyři roky. Někdy fakt cítím potřebu dělat ďáblovi advokáta, ale neházel bych vinu jenom na ně. Přijmout úplatek a jinak zvlčit k tomu máme myslím potenciál všichni.

Osobně bych viděl cestu ve vytvoření nové reality show, kde se budou politici dále věnovat herectví, což je jejich velký talent, ačkoliv umí jen jednu roli. A do vlády místo těch současných umístit někoho jiného. Současný předvolební boj o prezidentské křeslo ukazuje, jak jsou kandidáti stále posuzováni jen dle jejich image. To je asi hlavní oblastí ke změně. Řekl bych také, že řada i současných politiků má asi dobré úmysly (bez ironie), ale jsou jaksi v ústraní svých stran. Tedy házením lidí z vedoucích institucí do jednoho pytle si asi zavíráme dveře ke skutečné změně k lepšímu. Jinou cestou je totiž asi už jen násilí. Ale proč, když je to "jen" hra?